Téměř v každém domě je nějaké to schodiště.Neplatí to o domech, ve kterých mají jen jedno podlaží. Při stavbě nového domu (nebo jeho rekonstrukci) je potřeba hodně uvažovat, jaký typ schodiště se pro ten náš dům hodí. Podle schodiště se přizpůsobí stavba v jeho okolí, a to se potom docela obtížně mění. Proto tvar schodiště bytový architekt navrhuje společně s návrhem celého domu. Schodišť je velké množství.

·        Přímočaré jednoramenné– to je nejbezpečnější, nejpohodlnější a nejpraktičtější řešení.
·        Obdobně je na tom i schodiště přímočaré dvojramenné. Je to vlastně složenina dvou přímočarých schodišť.
·        Křivočaré s kosými stupni– má tu výhodu, že nezabírá příliš místa a je tudíž skladnější. Oproti tomu se nemůže využít celá šířka schodišťového ramene.
·        Zajímavým prvkem do domu může být volba smíšeného schodiště. To je tvarově velmi variabilní a velmi elegantní. Rozhodně se nehodí pro veřejné stavby, ve kterých je větší provoz. Hlavně z praktických a bezpečnostních důvodů.

Zábradlí je opora

Minimální šířka schodiště je devadesát centimetrů. Pokud bude o pár centimetrů širší, je to jen lepší. Důležitá je i podchodná výška. Schodiště není přeci určeno jen pro naši výšku, ale musí být bezpečné pro všechny. Prostě – aby si u nás někdo neurazil hlavu. V bytech a rodinných domech je výška stanovena na dvě stě deset centimetrů. Každé schodiště by mělo mít zábradlí. Je to taková ta pověstná třešnička na dortu. Zábradlí plní dvě základní funkce.

o   Estetickou– výběrem nevhodného typu zábradlí se dá pokazit celkový dojem nejen ze schodiště, ale v podstatě z celé místnosti.
o   Bezpečnostní– poskytuje oporu a brání v pádu. Zejména, jestliže jsou v domě malé děti nebo starší lidé.
Není nutné mít schodiště hned od prvního schodu. Stačí od třetího. Dva stupně se za schodiště nepovažují.