Pokud má někdo něčeho víc, než momentálně potřebuje, někam si to položí na potom. Když je toho jenom trocha nebo pár kousků, není s tím problém. Jenže ono to nejednou pouhým nepatrným množstvím navíc nekončí.
A tak u nás máme třeba i tu menší, tu větší a tu přímo obrovská skladiště. Budovy, do kterých se naváží kdeco, co se má následně postupně spotřebovat nebo nějak jinak zužitkovat. Přivezou to sem, vyloží tu z dodávek, tu z nákladních aut, kamionů nebo třeba vlaků, zavezou dovnitř a poskládají to tak, aby to bylo rozmístěno pokud možno co nejefektivněji.
A pak? Pak se to musí nějak zpracovat po byrokratické stránce. Aby se vědělo o tom, co vše tu je a v jakém množství, aby se vědělo, kde přesně co leží, jakou to má dejme tomu trvanlivost, do kdy se to musí zase vyexpedovat, co je třeba dodat a podobně. Jak známe všichni už ze Švejka: „Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt.“
Ovšem jakým způsobem si v tom všem naskladněném udělat pořádek? Na to už se pochopitelně názory různí. Někdo dává přednost stohům papíru, jiný třeba nějakým tabulkám či programům v počítači. A někomu přijde vysloveně vhod dokonalý skladový program.
Díky tomuto je totiž vše související s organizací skladování o poznání jednodušší, dá se tím optimalizovat chod i operativa kteréhokoliv skladu včetně inventur. Dají se tu evidovat regály i více skladů s uvedeným minimálním a maximálním množstvím, je tu přehled o dostupnosti toho či onoho zboží i jeho pořizovací a průměrná ceně.
To, co je zde uloženo, lze evidovat podle šarže či sériového čísla, lze tu vyhledávat podle zmíněného sériového čísla stejně jako podle zákazníka, čísla zboží, jeho popisu či dalších kritérií, údaje bude možné později importovat na centrálu.
Což vše zrychluje logistiku při výdeji zboží, zefektivňuje to práci. A je jasné, že se to vyplatí, protože právě to zmíněné je trendem moderní doby. Doby, pro kterou je tento skladový program jako dělaný. Totiž pro kterou je dělaný.